Chov ptáků se může stát zajímavým koníčkem na celý život. Většina lidí začíná s ptáky nenáročnými na chov. ale jakmile se jim tato činnost zalíbí, bez váhání si opatří druhy, které nabízejí více chovatelského vyžití. Pak si pořizují méně běžné ptáky nebo se zaměří na určitou barevnou mutaci nebo vyšlechtěnou formu. Nehledě na záměry chovatele existují určité základní principy, které je nutno brát v úvahu. Klec či voliéra musí poskytovat dostatek prostoru a být tak nařízená, aby se zde zvířata cítila spokojeně a bezpečně. Hnízdění ptáky velice vyčerpává, a proto je nezbytné, aby se páry před začátkem hnízdění nacházely ve vynikající kondici. K hnízdění si proto pořizujeme pouze zdravé ptačí jedince, kterým poskytneme co nejlepší domov a chovatelskou péči.
Jde-li o speciální barevnou mutaci nebo formu, se kterou se chceme zúčastnit výstav, rozhodně nenecháme hnízdit ptáky, kteří mají závažnější vady. V tomto případě je nevyhnutelná znalost standardů, které na výstavách ptactva platí. Také věk budoucích chovných ptáků je důležitý. Pokud necháme hnízdit příliš mladé ptáky, hrozí nám neúspěch, a totéž platí i pro příliš staré ptáky. Ideální stáří ptáka při prvním hnízdění se druh od druhu liší. Mnoho malých druhů aslríldovitých může hnízdit již od devíti, deseti měsíců, zatímco někteří papoušci musí být staří nejméně několik let.