Sledujeme-li podrobně zevnějšek ptáků, zjišťujeme, že svým zbarvením často zapadají do prostředí, ze kterého pocházejí. Bohatě zbarvení arové například výborně splývají s tropickým deštným pralesem plným kontrastních barev. Evropský kos je zase velice nenápadný na písčité zemi, kde se tak rád zdržuje.
Vhodná krycí barva je pro ptáka životně důležitá - čím méně je pták nápadný, tím menší je pravděpodobnost, že se jednoho dne stane kořistí dravce nebo kočkovité šelmy. Přesto se pravidelně a spontánně rodí mláďata s odlišnou barvou peří. Ačkoli se zdá, že jsou tyto barevné mutace bezúčelné a pouze brání ptačímu jedinci v boji o přežití, mají důležitou funkci pro druh jako takový. Prostředí, ve kterém ptáci žijí, se totiž v průběhu času mění a změna může být tak velká, že už jim původní zbarvení neposkytuje žádnou ochranu. Barevná mutace může být tedy vítána z hlediska záchrany populace před vyhynutím. Mutace jsou vlastně jakýmsi zásahem matky přírody, která nedopustí, aby určitý druh vyhynul. V praxi však následky mutací nebývají vždy nejšťastnější a v mnoha případech jsou zcela bezúčelné - papoušek nemá například žádnou výhodu z nakadeřeného peří. Pouze když mutant získá mutací takový znak, který ho zvýhodní vůči příslušníkům stejného druhu, může mutace pomoci určitý druh (i když už ve změněné formě) udržet při životě.